20 let Obchůdku jednoho světa

Náš Obchůdek oslavil vloni na podzim 20. narozeniny. Magda (ředitelka JS) mne požádala, abych v tomto shromáždění vzpomněla jeho začátků v rámci malého biblického zamyšlení.

Biblické příběhy slýcháme už léta, přesto nás po celý život překvapují. S přibývajícím věkem je prožíváme stále nově: jednou jsme rebelující mladší syn, pak přijde čas jeho poslušného staršího bratra, dnes čekáme jako ten otec ve dveřích a doufáme, že se naše děti vrátí, nebo se ozvou, zavolají, pošlou SMS. Přiznám, že mne dlouhou dobu zlobilo jedno podobenství. A ne ledajaké. Je zapsáno v evangeliu podle Matouše, ve 25. kapitole, tedy těsně před pašijními příběhy. Předchází ho podobenství o deseti pannách, následuje podobenství o posledním soudu. To podobenství samo vypráví o hospodáři, který se chystá na cestu a svým služebníkům svěří do opatrování svůj majetek. Ti služebníci mi starost nedělali, ale ten hospodář, a to je – jak se říká pěkně česky – „ošajslich“. Víme totiž, kdo ten hospodář, o kterém se v podobenstvích mluví, je. V „mém podobenství“ je charakterizován jako člověk přísný, sklízí, kde nezasel a sbírá, kde nerozsypal. Přiznám, že mne, absolventku Obchodní akademie, toto vyprávění pořádně zlobilo. To přece není v pořádku, někdo zaseje, namáhá se s tím a druhý si přijde a úrodu mu sebere. Dost dlouho mi trvalo, než mi došlo, že Ježíš nevypráví o ekonomice, ani o finanční morálce a výhodných investicích. Vždycky mu jde o jedno a to samé: o Boží království. A uvědomila jsem si ještě jedno: Přece my všichni sklízíme a sbíráme na cizím. Nový farář, který může ve sboru pracovat s mládeží, sklízí výsledky práce svého předchůdce s dětmi, má-li střední generaci, sklízí výsledky práce s mládeží. Jako církev Českobratrská sbíráme na poli Jednoty bratrské, jako křesťané vstupujeme do dědictví Izraele … A to platí i pro Jeden svět. My jsme s fair trade  nezačali. Vstupujeme do díla amerických křesťanů, kteří v polovině minulého století s touto podobou pomoci zemím „třetího světa“ začali. Obchodovat spravedlivě, nevyužívat a nezneužívat situace, koncentrovat se na ty v menšině, na okraji, na ty nezajímavé, neúspěšné, opomíjené, to jsou principy spravedlivého obchodování, a když je určovali, také sklízeli a sbírali.  Že své chudé máme vždycky sebou, četli ve Starém zákoně, že ti na okraji mají v Bibli jméno „sirotci a vdovy“ četli také tam. „Nepřidáš se k většině, bude-li páchat zlo. Nebudeš krást, obelhávat a podvádět svého bližního. Budeš mít poctivé váhy a míry. Nepřevrátíš právo bezdomovce. Mzdu vyplatíš téhož dne, neboť život zchudlého na ní závisí. Zapomeneš-li na poli snop, nevrátíš se pro něj, bude patřit bezdomovci, sirotku, vdově. Nesklidíš do posledního plodu olivy či hrozny, necháš je bezdomovci, sirotku, vdově. To bude tvá spravedlnost“. Fair trade překládáme jako „spravedlivý obchod“. Představa spravedlnosti nás většinou zavede do soudní síně. Ale jak jsme slyšeli, spravedlnost je především vztah – vztah k bližnímu - a právě podle tohoto vztahu soudí Bůh náš vztah k němu. U Izaiáše o tom mluví doslova: „Nestojím o to, abyste chodili do chrámu, šlapali mé síňce a přinášeli mi oběti – krev vašich obětí mně smrdí. Váš vztah i sirotkům a vdovám – to je moje měřítko“.

Už mnohokrát jsem vyprávěla, že moje angažovanost pro fair trade  začala ve chvíli, kdy v Norimberku otevřeli starodávnou selskou skříň a já v jejích zásuvkách, poličkách a kapsářích uviděla řemeslné výrobky, které jsem poznala: To je Peru, toto musí být Mexiko, toto je dozajista Afrika. Dnes vím, že Jeden svět a fair trade pro mne začal dávno předtím, v projekci laboratoří Filmového studia ve Zlíně, kde jsem viděla první – hodně nepovedené záběry – které na cestě kolem světa natočili inženýři Hanzelka a Zikmund. Od nich jsem se naučila dívat se na ty obyvatele exotických zemí jako na ty, kdo jsou sice jiní, ale mají svou důstojnost, svou historii, své tradice, své umění – rozhodně to nejsou „černé huby“.  

Fair trade do Československa přinesla naše církev. Přiznali se k nám faráři, sbory a staršovstva na Vinohradech, na Jarově, později sbory Salvátor a Libeň. Ustavila se správní rada, přihlásily se první dobrovolnice – na začátku nejisté, nerozhodné, opatrné – dnes suverénní reprezentantky o.p.s. Jeden svět. Malá „historka z natáčení“. O středách jsem se střídávala se synem Jarmilky Raisové. Jednou nepřišel, zato přišla rozzlobená zákaznice: „Inzerujete, že máte otevřeno každý den, byla jsem tu včera, jedu až z Dejvic, bylo zavřeno, všude tma …“ Snažila jsem se ji uklidnit, vyprávěla, že jsme „jen“ dobrovolnice a že se někdy nepodaří krizovou situaci vyřešit, a v tu chvíli vstoupil udýchaný dobrovolník: „Nezlobte se, že jdu pozdě, dřív to nešlo, byl jsem po škole“, a bylo po krizi. Jak čas šel, ozývaly se mimopražské sbory, absolvovali jsme bezpočet “povídání o fair trade“ a prodejních výstavek – dnes s Obchůdkem aktivně spolupracuje na 40 sborů naší církve.

Mluvím, v množném čísle, ale některá jména bych přece ráda zmínila výslovně. Mirek Dus – otec zakladatel. Když jsme začínali, potřebovali jsme se zorientovat v některých nařízeních a předpisech min. financí. Mirek zjistil kompetentního pracovníka a požádal o setkání. Ten člověk byl mimo Prahu a než přijel, sešlo se na jeho stole několik doporučení, aby Mirka přijal a vyhověl mu. Později vyprávěl, jak byl zvědavý, za koho že to intervenuje tolik lidí. A přišel evangelický farář. Nemohu nemluvit o Evě Knappové. Oficielně k fair tradu nikdy nepatřila, ale všechny své organizační schopnosti a vazby mu věnovala. Dovedla pro něj nastartovat auto, naložit nákup, vzít do ruky štětku i smeták. Náš harmonicky působící, přívětivý Obchůdek je svědectvím toho, že a jak nás má rád Ondra Rada. Vůbec si neumím představit naše začátky bez účetní Hany Kučerové. Profesionálka duší tělem – když si chce udělat pěkný večer, čte si daňové předpisy – v těch začátcích, kdy jsme velmi tápali – ona vysvětlovala  úřednicím na finančním úřadě, kdo jsme, co a jak děláme a které „paragrafy“ se nás týkají či ne.  Mohu-li pochválit i sebe, pak za to, že jsem včas předala Obchůdek do rukou Magdy Jelínkové. Vidím to jako dnes: něco jsme spolu řešily, když ona řekla, že si bude muset najít zaměstnání, aby dostala důchod. A já jí řekla: „A proč ne v Obchůdku“. Magda je to nejlepší, co Obchůdek mohlo potkat. Vyrostla v církvi, má zde spoustu kontaktů, umí organizovat, mluvit s lidmi. Zařídila, že máme webovou stránku, platí se u nás kartami, máme bezpečnostní kameru, uvažujeme o on-line shopu. Ale to všecko ještě není všecko. S ní přišel její muž Tomáš – sám podnikatel, a tím i nedocenitelný rádce a průvodce bludištěm předpisů, přivedla své děti Tomáše a Haničku a přivedla Mandičku. Pamatuji si ji jako dámu, která chodila navštívit Magdu, pak začala pomáhat při přejímce zboží, dnes má dokonalý přehled o každém kousku zboží a v dotaznících by jako stálé bydliště měla uvádět adresu Obchůdku.

Celou dobu mluvíme o spravedlivém obchodu. Spravedlnost je ústřední biblický pojem. Máme ji hledat usilovně, na prvním místě. „Hledejte především království Boží a spravedlnosti jeho“ říká Ježíš. Ale to není celý text. Ta věta pokračuje: „… a to ostatní vám bude přidáno“. Co to přesně bude, neumíme říci. Ale že už nám přidáno bylo, víme. Zažíváme, co jinde patrně neznají. Každý den se v obchůdku, kde je zboží za statisíce, střídají dvě směny. A my si je předáváme slovy: „Je tam tržba 1.200 Kč a záloha“. Bez inventury, bez přepočítávání hotovosti. Věříme si, to není samozřejmé. Pracujeme v nesamozřejmé atmosféře. Cítí ji i naši zákazníci a mluví o tom. Máme radost z krásných věcí, které nás obklopují, a těšíme se z příběhů, které jsou s nimi spojeny. Sice jen prstem po mapě, ale jsme doma v celém světě. Nevíme, co nám bude přidáno. Přáli bychom si ale, aby i ti, kdo přijdou po nás, měli co sklízet a co sbírat. Děkuji vám.

Věra Lukášová